Třešť - farní kostel sv. Martina

O místu:

Nejstarší architektonickou památkou ve městě je farní kostel sv. Martina. Byl založen ve 13. století, dostavěn ve druhé polovině 15. století a později barokně upraven. V 18. století se na vystavění nové kruchty, jižní sakristie a panské oratoře podílel místní zednický mistr Jakub Lysý. Zajímavým prvkem je gotický náhrobek Jana z Hodic, renesanční náhrobek Kryštofa Vencelíka a pozdně gotická kamenná kazatelna.

Martin Tourský – biskup. Nar. v Sabarii v Panonii roku 315 (?), zemřel v Candes u Tours v roce 397, svátek 11.11. Byl synem vojáka a vyrůstal v Pavii v Itálii. Jako mladý důstojník se ve městě Amiens rozdělil o svůj plášť se žebrákem. Následující noci se mu ve snu zjevil Kristus oděný polovinou jeho pláště. Krátce nato byl Martin pokřtěn a kolem roku 339 požádal o propuštění z armády, protože jak sám řekl, jako vojáku Kristovu mu nebylo dovoleno bojovat zbraní. Byl obviněn ze zbabělosti a odpověděl na to nabídkou, že se postaví beze zbraně proti nepřátelskému vojsku. Ze služby byl propuštěn a pobyl nějaký čas v Itálii a Dalmácii. Pak žil jako poustevník na ostrově u ligurského pobřeží. V roce 360 se stal knězem u sv. Hilaria v Poitiers a založil polopoustevnickou řeholní komunitu v Ligugé, první v Galii. Byl zvolen biskupem v Tours a v letech 370 – 371 žil na opuštěném místě poblíž svého sídelního města, postupně tam vznikl klášter Marmoutiers. Jeho příklad i povzbuzení vedly ke vzniku dalších komunit. Byl výjimečně aktivním misionářem a účinnost jeho kázání posilovala jeho pověst divotvůrce. Cestoval i do nejodlehlejších částí své diecéze jako pokorný poutník pěšky, na hřbetě osla či na loďce. Nebránil násilnému boření pohanských oltářů, ale spolu s papežem sv. Siriciem a sv. Ambrožem se postavil proti rozsudkům smrti (údajně za čarodějnictví) nad přívrženci bludaře Priscilliana a jinými španělskými heretiky. Ve vyšším věku se setkal s mnoha protivenstvími, jedním z jeho kritiků byl sv. Brikcius. Podařilo se mu však také odvrátit hraběte Aviatiana od zamýšlených represálií v Tours a utišit jeho „krvelačnou zuřivost“. Jako evangelizátor Galie a zakladatel prvních řeholních komunit v této zemi byl sv. Martin velmi důležitou osobou. Jeho pověst se šířila široko daleko, mj. zásluhou tří dopisů a životopisu, které sepsal jeho přítel Sulpicius Severus. Byl prvním, kdo byl uctíván jako svatý, ač nebyl mučedníkem, a jeho kult se rozšířil po celé Evropě. Zobrazován bývá buď jako voják s žebrákem u nohou nebo jako biskup s knihou, berlou a případně s pohárem (císař mu nabídl při hostině pohár s vínem a Martin jej podal ostatním kněžím u stolu). Atributy sv. Martina jsou žebrák, plášť, pohár, malomocný, kterého podle legendy uzdravil polibkem, kůň, peníze. Jeho individuální atribut, husu, objasňuje legenda: Světec se zdráhal přijmout biskupskou hodnost a schoval se mezi husy, které ho však svým štěbetáním prozradily.